Každé páté těhotenství končí předčasně, a po 35.roku života každé čtvrté. Zaskočilo Vás toto číslo? Nečekali jste, že je to tak častý jev? Bohužel téma spontánního potratu nebo zamlklého těhotenství je stále tabu. V následujícím článku Vám nastíním mou vlastní zkušenost a povíme si, jak důležitá je rehabilitace i po takto krátkém těhotenstvím, zvlášť pokud už maminkou jste.
Ačkoliv se všeobecně ví, že dvě čárky na těhotenském testu ještě neznamenají na 100% miminko za devět měšíců, a že 1.trimestr je jakési nejisté období, informace o tom, že vše neběží tak jak má, zaskočí každou ženu. Některé ženy se ani nedozví, že byly těhotné, protože zárodek se vyloučí v podobě opožděné menstruace. Pokud ale o těhotenství ví a miminko si moc přeje, tak je pochopitelné, že pro některou ženu může tento zážitek být velmi nepříjemný a zanechat ji šrám na duši. Já sama jsem patřila mezi ženy, které nevěděly jak k ženě přistupovat, než jsem si danou zkušeností sama prošla. Dříve jsem ženu utěšila a povzbudila ji, že příště to jistě vyjde, avšak stále jsem si byla vědoma o jak choulostivou situaci se jedná. Kladu si otázku, proč tomu tak je? Může tabu kolem tohoto tématu přidávat spontánnímu potratu ještě větší grády? Pokud by ženy o jejich zkušenosti více mluvily, pomohlo by to dalším ženám se s touto nepříjemnou zkušeností lépe vyrovnat a připravit se na ni? Je jasné, že každá žena je jiná a každá s nemilým zážitkem naloží jinak, ale všechny spojuje totéž - vyrovnat se s tím a ideálně neztratit pozitivní mysl.
Slyšet z úst vašeho gynekologa, že se těhotenství nevyvíjí tak jak by mělo, není nic pěkného. Ne zrovna příjemnou zprávu jsem se dozvěděla hned na první kontrole, tj. po ukončeném 6tt.. Zárodek se na ultrazvuku jevil menší než by měl, ale pak doktor bral v potaz i to, že se může jednat o mladší těhotenství a proto si
mě pozval ještě za týden. Na příští kontrole mi trochu zvedl náladu, protože prý plod povyrostl a dokonce jsme zahlédli i nějakou aktivitu. Další kontrolu jsme proto naplánovali za 10 dní. Domů jsem odcházela trochu potěšená, ale nechtěla jsem si malovat vzdušné zámky. Ovšem na poslední kontrole si byl pan doktor už velmi jistý, že se jedná o zamlklé těhotenství. Plod povyrostl o velmi malinko a už ani ta aktivita nebyla nikde k nalezení. Tento fakt jsem vzala dost sportovně, protože jsem si říkala, že je lepší, když se těhotenství ukončí samo hned na začátku než přivést na svět dítě s nějakou těžkou disabilitou. Spíš než důvody proč se to stalo, mě zajímalo co teď bude dál. Jaké mám možnosti? Rozhodnutá jsem byla okamžitě, a zároveň moc vděčná za to, že můj gynekolog patří k té menšině doktorů, pro které kyretáž není jediné východisko.
Do této doby jsem se o toto téma nijak dopodrobna nezajímala a tak jediné co jsem o spontánním potratu věděla bylo, že se chodí na zákrok, který je prováděn v celkové narkóze. Po výkonu žena prochází šestinedělím, které je sice lehčí než po normálním porodu, ale nedoporučuje se ženě otěhotnět v následujících 3-4 měsících. Z vyjmenovaných informací se mě nelíbila ani jedna a proto jsem položila mému gynekologovi dotaz: jaké jiné možnosti tu máme, protože ,,pod kudlu'' jít nechci.
Později jsem si našla na internetu, že operační zákrok se jmenuje kyretáž - neboli revize dělohy, a ženy se sní mohou setkat i po vaginálním porodu, pokud neporodí celou placentu a kus zůstane v děloze. Kyretáž, se tedy provádí v celkové narkóze a trvá přibližně 20 minut. Co mě ovšem vyděsilo nejvíce byl fakt, že se dělá naslepo. Operující doktor se sice podívá dovnitř vaginálním ultrazvukem, ale ten pak vyndá a ostrým předmětem seškrabuje z dělohy zárodek se všemi jeho obaly. Což přináší riziko, že buď se seškrábne málo a zákrok se musí opakovat, nebo moc a děloha se tak může poranit, a také hrozí riziko infekce. Dále nemluvě ani o zážitku z nemocničního prostředí.
Další možnost, která mě byla nabídnuta a kterou jsem si okamžitě vybrala byla procedura podle slov mého doktora: ,,vložky a brufen''. Rozhodla jsem se, že spontánní potrat nechám na přírodě, která to tak dělá už mnoho let. Do 12-tého týdne si prý většinou se vším příroda poradí bez komplikací. Budu prý potřebovat vložky, protože budu dost krvácet a brufen,
že to bude nejspíš bolet. Bolesti mohou být stejné jako při menstruaci, nebo mohou být silnější a lze je prý přirovnat k malým kontrakcím dělohy. Samozřejmě po všem je potřeba udělat i kontrolní ultrazvuk, zda se děloha vyprázdnila úplně a nic uvnitř nezůstalo. I v tomto případě by hrozila infekce, ale ta by se poznala velkými bolestmi, silným krvácením a horečkou. Při těchto projevech je nutné vyhledat okamžitou lékařskou pomoc - naštěstí se jedná o velmi malé procento. Ovšem velkou nevýhodou tohoto způsobu spontánního potratu je, že nevíte kdy to přijde. A proto asi většina žen volí naplánovaný operační zákrok. A další věc je, že málokterý doktor řekne ženě, že jsou i jiné možnosti. Já jsem se rozhodla čekat. Během mého čekání jsem chtěla slyšet zkušenosti dalších žen, které se rozhodly tak jako já čekat. Ale dozvěděla jsem se pouze o dvou a to ještě zprostředkovaně. Všechny moje kamarádky, které si touto zkušeností prošly, šly na zákrok. Jejich ošetřující lékař jim ani o jiné možnosti neřekl. Od další kamarádky, která žije ve Španělsku vím, že jí byl spontánní potrat vyvolán medikamentózně. Tento způsob ji totálně vyřadil na týden z jakékoliv aktivity. Pobyla si týden doma se silným krvácením, velkými bolestmi a několika proplakanými nocemi. Ani jí nebylo nabídnuto přirozeného spontánního potratu, ačkoliv byla v 7tt těhotenství.
Prý to může přijít od jednoho až tří týdnů. Já čekala týdny dva. Vše přišlo pozvolna až plíživě. Dva dny jsem lehce špinila, pak začala slabě krvácet. To, že mě okamžik s velkým O přepadl na pláži nebudu rozepisovat, ale situace to byla opravdu surrealistická a jen díky mému skvělému manželovi jsem to vše zvládla - hlavně cestu z pláže do auta. To byl jen začátek a hodinová cesta domů lehké pokračování, které vygradovalo ten samý den v podvečer doma ve vaně. Prý až to bude ono, tak to poznám. Ano, poznala jsem to. Lehký tlak na konečník a bylo to venku - velikostí jako měkký tenisový míček. Velikost je vždy dána délkou těhotenství. Na poslední kontrole měl zárodek délku 5mm, ale nutno připočíst také všechny obaly. Musím přiznat, že jsem se lehce vyděsila, ale opět tu byl můj manžel, který podržel a pomohl situaci vyřešit. Od tohoto okamžiku krvácení o dost ustálo a s tím i bolesti srovnatelné s menstruačními. Vložek jsem použila mnoho, ale prášek proti bolesti jsem si nevzala ani jeden - naštěstí jsem nepotřebovala, protože bolesti nebyly nijak významné. Míru bolesti má každá žena jinou a také asi záleží jak snáší běžnou menstruaci. Každým dnem se krvácení zmenšovalo a za 6 dní bylo po všem. Cítila jsem se dobře a nic mě nebolelo. Jen jsem cítila střed těla tak nějak povoleně.
Těhotenství to bylo krátké - pouze 2 měsíce, ale i tak krátká doba zanechala za sebou stopu na mém těle. Je obecně známo, že druhé těhotenství je na ženě vidět rychleji. A byl to i můj případ. Naštěstí cvičím s ženami (nejen) po porodu Hypopresivní techniku, jsem ergoterapeut a tak vím, že včasná rehabilitace je vždy na místě. Navíc v tomto okamžiku vidím opodstatnění rehabilitace o něco víc. Je zapotřebí dostat střed těla do rovnováhy ještě před dalším otěhotněním, aby si tělo nenabralo špatné stereotypy a během těhotenství si je nezaukotvilo a tím si žena nezadělala na další problémy, které by se mohly objevit po porodu v podobě diastázy břišní nebo prolapsů.
Hypopresivní technika FitBelly® pracuje se všemi částmi hlubokého stabilizačního systému:
bránicí, kterou uvolňuje a protahuje směrem nahoru (výdechové postavení)
hlubokými břišními svaly, které aktivuje a zvyšuje jejich klidový svalový tonus
hlubokými stabilizátory páteře, které taktéž aktivuje, ale zároveň uvolňuje prostor mezi meziobratlovými ploténkami (díky poklesu nitrobřišního tlaku)
svaly pánevního dna, které také aktivuje, vytahuje vzhůru a navrací orgány v malé pánvi na své původní místo
Navíc se cvičením zlepšuje držení těla a odbourávají se špatné stereotypy, neboť se protahují a aktivují jisté svaly s posturou spjaté. Narozdíl od ostatních cvičení, touto metodou dochází k poklesu nitrobřišního tlaku, což má blahodárný vliv na orgány v malé pánvi a močovou inkontinenci stresovou. Již za krátkou dobu se pozitivní efekt cvičení objeví v podobě užšího pasu, a nebude již potřeba úmyslně zatahovat bříško.
Takže moje rada na závěr zní: začněte včas s rehabilitací středu těla a nácviku správného dýchání, ať už bylo těhotenství jakkoliv dlouhé. Ocení to Vaše tělo jak z dlouhodobého tak krátkodobého hlediska. A co se týče psychologické stránky tohoto tématu: neklesejte na mysli! Vše se děje z nějakého důvodu a všechno jsou životní zkušenosti, které nás mají něčemu naučit. Pokud se to nepovedlo tentokrát, příště to vyjde.. a pokud to opět nevyšlo - z nějakého důvodu to bude. Možná, že jste po předchozím těhotenství nezačaly včas s rehabilitací, nebo vůbec nerehabilitovaly. Vaše tělo se tak nedostalo zpět do rovnováhy a něco uvnitř brání tomu, aby se to povedlo. A způsob ukončení těhotenství si vyberte jaký Vám vyhovuje, ale vězte, že kyretáž není jediná možnost. Vše proto důkladně proberte s Vaším lékařem. Já jsem každopádně velmi ráda, že jsem si vybrala přirozené ukončení, a že vše proběhlo jaksi učebnicově se šťastným koncem.
A jak přistupovat k ženě, která si přirozeným potratem prošla? Asi není globální jedna rada pro všechny, ale mohu jen popsat můj pocit. Nebylo mi příjemné, když mě lidi litovali. Připadala jsem si, že je musím utvrzovat v to, že jsem v pohodě. Určitě je potřeba přistupovat k ženě individuálně podle toho v jakém je rozpoložení a jak o zkušenosti hovoří. Já jsem o tématu otevřeně hovořila a s manželem jsme i vtipkovali, takže litování a povzbuzování podle mého nebyli na místě. Pak už samozřejmě záleží na každém člověku jakou míru empatie má a umí číst mezi řádky.
Přeji nám všem ať jsme šťastné!